fistzone - gay, sex, web

hlavní stránka   SEXY FOTOGALERIE PĚKNÝ ZADKY PÉRA FISTING ŠUKÁNÍ DILDA apod. SEXY SVALOVCI FETISH TVRDEJ SEX ČERNOŠI galerie 1 galerie 2 galerie 3 galerie 4 galerie 1 galerie 2 galerie 1 galerie 2 galerie 1 galerie 2 galerie 1 galerie 2 galerie 1 galerie 2 galerie 1 galerie 2 galerie 3 galerie 1 galerie 2 galerie 1 galerie 2 INFO NEJEN O FISTU   něco na úvod FAQ praktické informace sexy slovník sex a drogy jak se poznáme pro webmastery gay international   ZPRÁVY   gay zprávy

12/1/2010 Vzpomínky na filmový festival

 

Tak jsem se rozhodl, že na chvíli vypadnu z Prahy. Na člověka tady furt číhá nějaký pokušení a furt aby taky člověk ukájel svý pudy. To je peklo. Ve Varech zrovna začínal festival. Dokonalá příležitost vypadnout na maloměsto, osvěžit si východoslovanské jazyky a ukojit už lehce mutující intelekt. Rezervoval jsem vstupenky a hurá pryč od města hříchu, buziků, podniků s darkroomama a zásobou poppersu v šuplíku u postele.

Začal jsem peruánským filmem Mléko strachu. Té dívky, která si ve vagíně pěstovala bramboru mi bylo opravdu líto. Chudák byla asi zblbá z milostných prohlášení typu: jestli je červená barva lásky, nech mě vykoupat se ve tvé menstruaci. Zajímavý. Po kávě jsem přeběhl do dalšího kina na irský snímek o chlapečkovi Eamonovi. Rodinná záležitost říkal jsem si, kdyby ovšem na plážovým záchodku nevykouřil tatínka týpek, po kterým pásla maminka. Pořád zajímavý. Po vydatný svačince u stánku s haluškami jsem se vypravil na asijský film. Vyznání sedmnáctileté dívky své učitelce učiněné online: strčím nos hluboko do tvého ohanbí a vysmrkám se tam. Na jihokorejský kinematografii je něco dost znepokojivýho. Dvouhodinovej snímek jsem opustil v polovině a šel na pivo, stejně už toho bylo nějak dost.

Hned ráno nenápadnej německej snímek o hercích, co hrajou herce. Zbytečne dlouhej se zásadní hláškou: studoval jsem čtením na záchodě, ale nenasral jsem toho tolik, aby to stačilo. Následovala ruská prvotina o asociální matce a její dceři. O jejich zvláštním vztahu vypovídá scéna: devčátko uklízí z podlahy maminčinu moč, zatímco nahá matinka si obscénně sahá na ohanbi se slovy: umyješ taky mamince kundu? Nějak začínám pochybovat a to mě čeká hned další ruskej film, dvouhodinovej opus o milostným trojúhelníku na pozadí tréninku Gagarina, než ho vystřelej do kosmu, zní to neškodně a taky bylo, pokud tedy nuda nemůže zabíjet, takže o zásadní hlášku filmu se postarala studentka, co seděla vedle mě, která vyprávěla kamarádce, jak ji bylo po flámu špatně, chtěla zvracet a nešlo to: „tak jsem zašla za chalupu a opřela se o strom, psychicky už jsem zvracela, ale fyzicky to pořád nešlo“. No a skončil jsem polským filmem Svinky o třináctiletých prostitutech v pohraničí. Něco je tady fakt špatně.

Další den jsem na projekci v devět ráno šel s divným pocitem v žaludku. Indonéský film Slepé prase chce létat pojednával ve zkratce o tomto: slepý zubař s praxí chce udělat své mladé asistentce dítě, ta souhlasí, ovšem jen když vyhraje soutěž Superstar, to zařídí homosexuální pacient pracující v produkční firmě a jako protislužbu požaduje zubařův téměř emeritní anál, aby si jeho přítel mohl konečně zamrdat, mrdání svého přítele totiž považuje za příliš pokořující a to vše prokládáný dlouhými záběry na pasoucí se prase. Maďarský snímek, kterej mě čekal za necelou hodinu po týhle další asijské masáži obsahoval 1. znásilnění, 1 vyhoštění z domu, 1 sebevraždu a 2 vraždy z pomsty a do všeho u McDonald´s v centru přestal fungovat kávovar! Chci domů!

Vidím to jasně. Ukájet vlastní pudy není vůbec tak strašný. Strašný je platit vstupný za filmy, kde si pudy ukájej perverzní filmaři. A když už byste fakt chtěli pohodovej večer, zůstaňte doma, sedněte si na dildo a pusťte si Slunce, seno, jahody. Nic perverzního na tom fakt nebude :-).

written by noah nahoru >

 

16/4/2009 Vysvětlivky

 

V seznamovacích inzerátech se lže. Přinejlepším se v nich neříká pravda. Pár vysvětlivek se bude hodit.
Mladistvého vzhledu – 138letá tetka narvaná v hadrech z Kenvelo Kids
Mladšího vzhledu – ve srovnání s obyvateli domova pro seniory/jednou mu někdo hádal o rok míň
Starší – esence staroby
Starý – dotyk tajemna, píše ze záhrobí
Klučina – debil
Človíček – nelidskej debil
Sportovec – čumí v televizi na Šebrleho
Aktivní sportovec – čumí v televizi na Šebrleho a honí si ho přitom
Fitnessák – koupil si permanentku a chodí do fitka na solárko
In-liny – chodí bruslit na Letnou (ale jen v noci a nebere si s sebou brusle)
Sportovní postava – od pohledu šachista
Štíhlý – ve volném čase si přivydělává jako komparz ve filmech o koncentračních táborech
Silnější – tlustej jako prase
Silný – jezdí jen nákladním výtahem (pokud ho tam hasiči zvládnou dostat)
Chlupatý – línej si oholit záda
Nepromiskuitní – nikdo o něj nemá zájem
Dominantní – když mu prodavačka omylem vrátí o 2 koruny míň, seřve jí
Submisivní – v sexu bez fantazie
Sex bez zábran – doma má fleky od mrdky i na stropě
Perverzní – nemá doma dveře, protože za ty pořád od Criska umaštěný kliky nešlo vzít
Příjemného zevnějšku – nesmrdí
Pohledný – sběratel pohlednic
Nepříliš pohledný – příliš nepohledný
Dle názoru ostatních pohledný – dle názoru maminky, babičky a sestřenice
Atraktivní – arogantní a namyšlenej
Okouzlující – umí několik karetních triků
Ve společnosti oblíbený – umí několik karetních triků a soustavně jimi každou společnost (slušnou na to, aby ho poslala do prdele) obtěžuje
Abstinent – ve společnosti neoblíbený
Přísný abstinent – ve společnosti neoblíbený a ještě se tím chlubí
Spolehlivý – sousedka si od něj o dovolený nechává vybírat schránku
Citlivý – fňukna
Citově založený – moc si nezašukáte, ale dlouhé noční hovory o laoském alegorickém filmu, co běžel v noci na ČT 2 vám to vynahradí
Nezženštilý – nenosí dámské oblečení na veřejnosti
Mužný – má kostkovanou košili a jednou sekal dříví
Samorostlý – má křivici
Charakterní – když najde peněženku s větší sumou, vrátí doklady
Zájmy: zahrádka – na jaře a v létě budete otročit na záhonu, na podzim u plotny při zavařování a v zimě ten dřevnatej hnus budete jíst
Zájmy: pěší turistika – leze po nákupních centrech
Zájmy: ekologie – má 14 různých košů na tříděný odpad
Normální – to už dneska může říct každej
written by dannii dahmer nahoru >

 

31/1/09 Relaxační odpoledne

 

Člověk to čte všude, v každým časopise... (Hlavně teda v časopisech jako Cosmopolitan nebo „Hárprs“ a laskavě mě ušetřete vašich ušklíbnutí majících vzbudit dojem, že VY to nečtete, protože dáváte přednost Světu motorů nebo Deníku Sport. No to určitě.) Prý si máme čas od času dopřát den nebo aspoň půlden v lázních, relaxačním zařízení... Pro začátek jsem se spokojil s tím půldnem. Vzal jsem si v práci volno a po obědě vyrazil.
Nejdřív jsem zkusil floating – takovou tu velkou kapsli, která má simulovat klima Mrtvého moře. Přítel přesvědčivě tvrdil, že v tý kapsli po každým použití vyměňujou vodu, což jsem si původně nemyslel. Když jsem s obsluhou přišel ke kapsli, hned jsem si všimnul, že tam mají takovou síťku na lovení bordelu, co bejvá u bazénů. A sakra.
„Na co je ta síťka?“, zeptal jsem se.
„Na vybírání nečistot.“
„Ta voda se po každým použití nemění?“
„Samozřejmě, že ne. To by bylo hrozně drahý. Navíc ta sůl v tom je silná a všechno zabije.“
„No to jste mě uklidnila, že v tom na mě číhají maximálně mrtvý a ne živý chcanky.“ Ale přemohl jsem se a vlezl do toho.
První dojem byl, že je kapsle překvapivě prostorná. Dokonce příliš prostorná. Pokud jsem se jen tak vznášel na vodě, strašně to houpalo a zvedal se mi žaludek. Na obě postranní madla jsem rukama nedosáhnul, takže jsem se držel jednoho rukou a druhýho nohou, což znamenalo celkem pracný a namáhavý manévr, ze kterýho jsem po pár minutách dostal křeč do boku, vzdal to a vylezl ještě před půlkou zaplacenýho času.
Druhou procedurou byla suchá uhličitá koupel. Když jsem se po telefonu objednával a ptal se, co by mi doporučili, byla to tahle koupel. Na dotaz, co to je, bylo řečeno: „no to je to nejlepší, co tady máme“. Hned jsem to chtěl. Představil jsem si nějakej vak se zipem, do kterýho mě zapnou a nasypou mi tam nějaký krystalky uhličitanu.
„Svlíkněte se a vlezte si do toho“, řekla obsluha poté, co ze šuplete vytáhla bílej igelitovej pytel jako na odpadky (jen větší), promnula ho mezi prsty a švihem roztáhla. Sice jsem si přišel jako blbec, ale svlíknul jsem se a vlezl dovnitř.
„Teď si vylezte na to lehátko a dejte pozor, ať ten pytel neprotrhnete.“ Hrc prc, hned jsem měl v pytli díru jak kráva.
„Dám vám ještě jeden pytel, ale další už byste si musel zaplatit extra.“
„A kolik stojí?“
„Padesát korun.“
„Cože? Tenhle obyčejnej igeliťák, kterých mají v Tesku celou roli za šest pětek?“
Další pytel už jsem naštěstí nepotřeboval, takže jsem byl ušetřen hádky na téma přemrštěných cen pytlů na odpadky vydávaných za kosmetickou pomůcku. Ležel jsem v pytli na lehátku a obsluha vzala kus motouzu a pytel mi jím utáhla kolem krku. Krystalky furt nikde.
„Je to trochu těsný, špatně se mi dejchá.“
„To budete muset vydržet, jinak by nám to unikalo.“
„Co by nám unikalo?“
Obsluha vzala gumovou trubičku, prstem mi hrábla za motouz, přičemž mě nehtem škrábla do krku, trubičku mi strčila do pytle a řekla: „No oxid uhličitý.“ Pytel se začal nafukovat.
„Chcete mi říct, že mi ten pytel napustíte vydejchaným vzduchem.“
„Ne, protože tohle je čistej oxid uhličitý.“
„Aha, takže to prostě je dokonale vydejchanej vzduch.“
Obsluha vzdechla, odešla a já zůstal jako velká bílá larva 20 minut ležet. Pak se obsluha vrátila a při vypouštění toho oxidu jsem se ho omylem nadechnul, zatočila se mi hlava a praštil se hlavou o to lehátko.
„Já vám říkala, ať nedejcháte“.
„To jste to měla vypustit rychlejc. Nejsem lovkyně perel, abych bez nadechnutí vydržel 10 minut.“
Za celkem 840 korun jsem přišel o půlden dovolený a získal bouli na čele. Příště si asi radši koupím ten Svět motorů.

written by dannii dahmer nahoru >

 

 

17/11/08 Dovolená

 

On: Vzal jsi ty párky z lednice?
oN: Ne a ty?
Ona: Odbočte vpravo.
On: To bych se tě asi neptal...
Ona: Odbočte vlevo.
oN: Kdyby ses neptal a rovnou je vzal, tak jsme je měli.
On: Já myslel, že je vezmeš ty, když...
Ona: Po sto padesáti metrech odbočte vpravo.
On: ... jsi je dával do igelitky a důležitě říkal, že tak aspoň nic v lednici nezapomene.
oN: Když to bylo tak důležitý, mohls je vzít sám. A tu igelitku teda nemáme, takže ani sejry a jogurty...
Ona: Odbočte vpravo.
oN: A zapomněl jsem si vzít roztok na čočky.
On: To mě nepřekvapuje.
Ona: Jeďte 200 metrů rovně a pak odbočte vpravo.
oN: Žes mi to teda nepřipomněl.
On: Na svý věci si mysli sám.
Ona: Jeďte 100 metrů rovně a pak odbočte vpravo.
oN: Nápodobně.
On: CO??
oN: Nápodobně. Já párky nejím. Ani jogurty a bez sejrů se taky obejdu.
Ona: Odbočte vpravo.
oN: A nevzal jsem pálky na badminton.
On: Je něco, co jsi vzal?
Ona: Odbočte vlevo.
oN: Košíčky na badminton máme.
Ona: Odbočte vlevo.
On: To si báječně zahrajeme.
oN: Badminton jistě ne.
Ona: Odbočte vpravo.
oN: Vzal jsi pingpongový pálky?
On: Ne, proč?
Ona: Odbočte vlevo.
oN: Protože já jsem vzal míčky.
On: A proč bereš od všeho jen míčky?
oN: Protože jsem myslel, že pálky vezmeš ty.
On: A do prdele proč?
Ona: Odbočte vlevo.
oN: Pro hovno.
Ona: Jeďte rovně...
On: Ty hnusná vykloubená píčo drž už hubu.
oN: Ta navigace je fakt na palici.

written by dannii dahmer nahoru >

 

 

20/7/08 Slabá stolice a jiné radosti

 

„Holka, já ti měla dneska slabou stolici.“
Tak přesně tímhle prohlášením často začínala babička, mámina tchýně, telefonický rozhovor. Máma si mi opakovaně stěžovala, že neví, co na to říct. Nepřišla na to za 26 let a trápilo jí to. Nebýt to tchýně, asi by řekla: „Snad se příště vyserete líp“, ale s tchýní to nešlo. Jednou zkusila: „Není každý den posvícení“, ale určitě se shodneme, že to nebyla šťastná volba. Mámě nešlo na rozum, co to je za člověka, že se hned vytasí s vlastním hovnem. To, alespoň co se mé mámy týče, rozhovor zrovna nerozproudilo. A tak přistupovala k telefonu s obavami a přáním, aby se babička ten den dobře vysrala.

Já taky někdy nevím, co odpovědět. Poslední dobou je to nezřídka u televize, kdy se s drahým díváme na premiéru nějakýho filmu. V půlce se na obrazovce objeví nová postava a s pravděpodobností jistotě se blížící následuje dotaz: „Kdo to je?“. Zřejmě byste řekli, že s odpovědí: „Nevím, viděl jsem to co ty,“ nemůžete nic zkazit. Bože, jak se mýlíte! Okamžitě byste byli nařčeni z neochoty, oportunismu, zloby a zavinění toho, že v lednici neušlechtile zplesnivěla niva. Mlčet nemůžete, to by vyneslo obvinění ze lhostejnosti a ztráty 17 měsíců starého čísla časopisu o počítačích. Až správnou odpověď najdu, vezmu si týden dovolenou a budu slavit a slavit.

Sedíte v přeplněné restauraci, jste sám u stolu, nikoho nečekáte. A najednou uslyšíte: „Můžu si přisednout?“ Samozřejmě byste radši seděl sám, ale je vám trapný dotyčného odmítnout. Kdyby se aspoň zeptal, jestli je tam volno, tady by se „ne“ říkalo mnohem snáz. Případně, kdyby dotyčný byl někdo, kdo vypadá jako Roman Šebrle. Pak by si člověk jen musel dát pozor, aby to „ano“ nevyprsknul tak rychle, že by si přitom ukousnul jazyk. Ale co říct slušnýmu dědkovi, se kterým prostě jen nechcete strávit polední pauzu u jednoho stolu?

Jsou tři ráno a v kabině v Alkáči právě slyšíte: „Líbilo se ti to?“ Chce se vám zařvat: „Jak se, ty debile, můžeš vůbec ptát? Čurák se ti nepostavil, sám mám ptáka na hadry od těch tvých zkurvených rovnátek, tak co se mi do prdele zasraný (kterou mimochodem máš) mělo líbit?“ Ale nezařvete to, protože kluk má v ksichtě jasnej výraz, že právě zažil životní sex, a je vám ho líto. Co říct, aby to nebyla pravda, která by mu dost ublížila, ale ani lež, aby si nemyslel, že si to někdy zopakujete? Nejlíp asi něco nesrozumitelně zabrblat a rychle zmizet.

A nejobávanější dotaz? No u mě rozhodně: „Už jsi napsal novej sloupek?“ Bohudík tentokrát můžu říct, že jo, protože mám v záloze tuhle píčovinu.

written by dannii dahmer nahoru >

 

 

11/5/08 Mejl na vysvětlenou

 

Pomatená osobo,

jistě jsi čekala oslovení ve stylu „milý Petříčku“, neboť podobnými osloveními jsi ve svých vskutku četných textovkách a mejlech častovala mě, ale zklamu tě. Rád bych napsal, že je mi to líto, ale nemůžu, protože mi to líto není. Vlastně můžeš být rád, že jsem nezvolil oslovení jadrnější, jakkoli by bylo mnohem vhodnější.

Ano, lhal jsem, že odjíždím na služební cestu do Archangelska, kde není pokrytí signálem. Stejně tak mé tvrzení, že mi telefon spadl do zamčeného kontejneru určeného ke skartaci tajných materiálů a musel jsem týden čekat, až mi ho otevřou, a proto ti neodpovídal na sms a nezvedal telefony, nebylo tak úplně pravdivé. Teď už i tobě možná došlo, že nemám dementní sestru, která mi schovává telefon.

Bývalo by jistě bylo jednodušší, kdybych si změnil telefonní číslo. Nicméně poté, co jsi zjistil, kde bydlím, mi to přišlo už zbytečné. Nehledě k tomu, že bych to považoval za jistou formu vítězství z tvé strany, a tento pocit bych nesl velmi nelibě.

Zřejmě bude namístě, abych tě bez milosti vyvedl z několika omylů, které tě udržují v bludu, že o tebe mám zájem. Tak tedy do toho.
Nevypadáš jako ten fotbalista Beckham (ty to píšeš jako Bekhem). Dokonce nevypadáš ani jako jeho vzdálený příbuzný, dokonce ani jako jeho manželka. Radši už nikomu neříkej, že si tě s ním lidi pletou. Opravdu je málo pravděpodobný, že by Beckham prodával keramiku v Letňanech. Pokud už ti podobná prohlášení dělají zvrácenou radost, vol prosím uvěřitelnější celebrity. Pro začátek třeba Ivetu Bartošovou, poslední dobrou hodně přibrala, takže když nebude moc světlo (ještě lépe tma či hustá mlha), budeš dostatečně daleko (400 m) a vhodně se natočíš (zády), jistě lze tvrdit, že si tě s ní lidi pletou. Pokud by to měl být někdo ze světa, pak snad Golda Meirová (jasně, je už skoro třicet let mrtvá, ale v tvém případě to bude pořád uvěřitelnější než ten Beckham).

Nestrávili jsme spolu báječnou noc. Zřejmě se dá říct, že jsme spolu strávili noc, byť z mé strany nedobrovolně, protože jsem se na tebe neprozřetelně usmál u baru a pak ti nedokázal utéct, když ses na mě nalepil, protože sis ten úsměv mylně vyložil jako projev zájmu. Musím uznat, že by z tebe zřejmě byl dobrý policista, protože jsem se fakt snažil tě setřást a neměl jsem nejmenší šanci, takže jsem nakonec šel radši domů. (Ano, své telefonní číslo jsem ti nezapomněl dát nedopatřením, byl v tom úmysl. Mimochodem, s tím kamarádem, na kterém jsi mé číslo vyžebral, do dneška nemluvím. Ale asi ho vezmu na milost, protože já bych ti jeho číslo také dal, pokud bych se tě tím zbavil.)

Nepotkávali jsme se náhodou. Bydlíš v Čelákovicích, děláš v Letňanech, takže potkat tě opravdu náhodou třikrát týdně v Řepích, kde bydlím já, je asi stejně pravděpodobný, jako že by se mi podařilo jít na koncert Beatles v původní sestavě.

Už ti to došlo? Prostě o tebe nemám zájem, tak už táhni do prdele, nebo ti rozmlátím držku.

Franta

written by dannii dahmer nahoru >

 

 

11/3/08 Nové smrtelné hříchy †

 

Novinky.cz: Rozšířený seznam smrtelných hříchů zveřejnil oficiální vatikánský list L’Osservatore Romano. Týká se také genetických pokusů, znečišťování prostředí, společenské nespravedlnosti, požívání drog či nadměrného bohatství.
Podle římskokatolické církve se musí člověk ze smrtelného hříchu vyzpovídat. Jestli nedostane rozhřešení nebo mu nebude odpuštěno, skončí jeho duše po smrti těla v pekle.
Podle tradice je smrtelným hříchem porušení desatera přikázání. Patří mezi ně například vražda, cizoložnictví, krádež či lhaní. Seznam rozšířilo oddělení Mosignora Girottiho, které se ve Vatikánu zabývá hříchem a odpuštěním.
„Hřích je narušení vztahu člověka s Bohem a jeho bližními. Dnes máme nové hříchy, které se týkají společenských a individuálních práv. Zejména v oblasti vědecké etiky se dějí porušení přirozeného řádu skrze pokusy a těžce kontrolovatelnou genetickou manipulaci," uvedl Girotti.
V sociální oblasti je hříšné stále rozšířenější požívání drog a majetková nerovnost. „Chudáci dál chudnou a movití bohatnou čím dál víc, což živí sociální nespravedlnost,“ pokračoval Girotti.

Vatikán vydal seznam nových smrtelných hříchů. Vždycky jsem si myslel, že ty původní už tak nějak stačí. A navíc, že už ten seznam prakticky není možný rozšířit. Prostě jsem nečekal, že vyjde pokračování bible. Jo jasně, je to bestseller, ale autor už bude pěkných pár let po smrti, a že by se pokračování ujal někdo novej… Autorský práva už určitě vypršely, takže proč vlastně ne.

No, nakonec se toho ujalo nějaký oddělení hříchu a odpuštění pana Girottiho. (Ve Vatikánu zřejmě mají jediná místa pro pyromanské sadisty na světě. V oddělení upalování si jistě přijdou na své. Perlička – oddělení incestu bylo zrušeno hned po té nepříjemnosti s Lukrécií Borgiou.) No, ale k věci – tenhle drzoun drzá bude mentálně zdravým lidem říkat, za co přijdou do pekla. Tedy přesněji, za co taky přijdou do pekla.
Nadměrného bohatství se opravdu bát nemusím. Pokud je v pořádku tahání se o chrám sv. Víta, pak nějakej ten miliónek cestě do nebe asi neuškodí (tedy ne že bych zrovna nějakej ten miliónek měl po ruce). Majetková nerovnost mi přijde v pořádku. Línej lempl podle mě určitě sice má svá práva, ale v první řadě bych jmenoval právo držet hubu a chcípnout hlady. Neseru se celej den v práci, abych si s ním byl majetkově rovnej. Pokud ti jde o tohle, bože, pak co se mě týče, vyliž mi prdel (a i to pouze obrazně, protože ruku na srdce, na fotkách nevypadáš nic moc). Pokud o to jde panu Girottimu – pak dtto (případně DDT).

Geneticky taky často nic nezkouším. Musím však přiznat, že občas mohou moje kulinářské snahy vyústit v něco, co by se genetickému inženýrství mohlo blížit. Ovšem není to můj nápad, cpát do všeho cizrnu.

Znečišťování prostředí bych snad mohl uznat. Ale vzhledem k tomu, že podle posledních průzkumů je pro životní prostředí mnohem závadnější jít cvičit a pak se pořádně najíst než nedělat nic a autem si dojet pro něco malého k zakousnutí (výroba a distribuce potravin je energeticky velmi náročná), bych byl možná s tím odsudkem opatrnější.
S panem Girottim se, světe div se, přece jen v něčem shodnu. Braní drog? No fuj! Něco takovýho musím pochopitelně s plnou vehemencí odsoudit, protože za to si člověk peklo opravdu zaslouží. Škoda jen, že v tom případě si člověk to peklo prožije hned o nejbližším víkendu, protože jít v pátek pařit „načisto“? Fakt peklo!

written by dannii dahmer nahoru >

 

 

13/1/08 Pocta Catherine Tate

 

Je úterý po obědě. Venku svítí sluníčko a v kanceláři se člověku moc bejt nechce. Jiřina sedí u stolu a čeká, až bude pět hodin, aby mohla vypadnout. Jenže je teprve půl druhý a ona dřepí u počítače a ani nepředstírá, že pracuje. Koukne na Karla, ale ten jako obvykle nepředstíraně pracuje. V pondělí měl dovolenou, aby se probral z prošukanýho víkendu. To první Jiřina ví, to druhý už ne. Karel má ve středu odevzdat úkol, na kterej si nechal dva dny, ze kterých si ovšem jeden musel vzít dovolenou a teď mu chybí, takže dře, aby to stihnul. To Jiřina taky ví, takže jí je jasný, že aby Karla přiměla k rozhovoru, bude muset nasadit silnější kalibr.

Jiřina: V Hárpru jsem četla, že průměrná Češka šoustala v životě s osmi mužskejma. Hádej, kolik jsem já měla za život chlapů?
Karel: Co prosím?
Jiřina: Hádej, kolik jsem měla za život chlapů?
Karel: A proč?
Jiřina: Jen tak. Podívej se na mě, jsem holka světem protřelá. Tak kolik?
Karel: Promiň, já musím tohle dodělat.
Jiřina: Nebuď takovej suchar. Hádej.
Karel: Radši ne, hádám blbě.
Jiřina: Ale jdi. Bude to zábava.
Karel: To si nemyslím.
Jiřina: Ale bude, uvidíš.
Karel: Někdy jindy.
Jiřina: No tak dělej. Hádej, hádej, hádej… (Skanduje.)
Karel: Pět tisíc?
Jiřina: COŽE? (zuří)
Karel: Pět tisíc.
Jiřina: Říkala jsem světem protřelá, ne světem vojetá.
Karel: Čtyři tisíce.
Jiřina: Měls hádat, kolik jsem měla chlapů, ne vodek s džusem!
Karel: Tři tisíce.
Jiřina: Tři tisíce? Tři tisíce??? Koukneš se na mě a vidíš kurvu sjetou až na ráfek?
Karel: Osm set.
Jiřina: To mě dnes vidíš prvně?
Karel: Padesát.
Jiřina: Padesát? Padesát? Kdo může šukat s padesáti chlapama?
Karel: Dvacet. (Chtěl odpovědět, že s padesáti chlapama šukal vloni třeba zrovna on, když nepočítá kouření, ale nechal si to pro sebe.)
Jiřina mlčí.
Karel: Ty divoško. (Šibalsky se usmívá.) Ty jsi měla dvacek chlapů?
Jiřina: Měla jsem jedenáct chlapů.
Karel: To je nadprůměr, ne?
Jiřina: Ano, to je. Je to přesně o tři víc, než je průměr… Ty upachtěnej impotente.

written by dannii dahmer nahoru >

 

 

27/10/07 S/M aneb jak se nespálit

 

Taky patříte mezi ty, kteří mají sexuální vzrušení spojené s první polovinou zkratky S/M? Pak je tedy následující příběh určený právě vám.

 

Mému submisivnímu kamarádovi jednou britští přátelé představili svého buddyho a protože to byl buddy pohledný a démoni pozdní noci už rejdili ve slabinách zatím zapnutých poklopců, můj kamarád pozval buddyho k sobě. Britští přátelé pochybovali o kompatibilitě těch dvou a tak mého kamaráda varovali, buddy je taky submisivní. Avšak – led podobných termínů je velmi tenký a hranice mezi touhou a schopností spatřit realitu je ještě tenčí. Můj kamarád je ale muž zkušený. Nemínil nechat ten led pod sebou prasknout a vykoupat se v totálním neuspokojení. Pojistil se a s buddym vše probral. Buddy ho ujistil, že je perfectly versatile a tu noc splní roli dominanta beze zbytku. Odešli ruku v ruce. Ve svém panelákovém bytě se pak můj submisivní kamarád svému dominantnímu buddymu oddal. Tedy, měl to v plánu po pár slibných fackách, pak ale dominantní buddy padl na všechny čtyři a zavelel: tak a teď budeš pána pěkně mrdat, submisivní čubko! Pro mého submisivního kamaráda ta noc skončila. Myslím, že pro buddyho taky.

 

Život je pes a pro submisivní gaye v Praze to platí dvojnásob. Podívejte se na seznamky nebo specializované chatroomy a zjistíte proč. Na jednoho submisiva připadá v Praze a okolí cca minus 15 dominantů. To je zoufalý poměr nebo lépe řečeno nepoměr. Změnit ho není lehké a vlastně je to nemožné. Jak se tedy submisivní gay může vyhnout nedorozuměním a minimalizovat riziko, že se stane protagonistou podobného příběhu, který jsem vyprávěl? Jak to udělat, aby to byl zrovna on, kdo pozná podrážku nemytých gládů dominanta na své podřízené tváři? Come on ... snad jste si nemysleli, že se to tady dozvíte. Kdybych to totiž věděl, byl bych úplně někde jinde a zabýval se úplně jinými věcmi :-). Abyste ale nevyšlo naprázdno, jednu radu pro vás přece jen mám. Až zase příště budete v Alcatrazu nebo jiném podobném podniku kdekoliv na světě stát opřený o cihlovou zeď ve svém S/M outfitu, budou se vám podlamovat kolena, protože u té zdi budete kromě několika poutí ke kabinkám, WC a baru, stát už šest hodin a nad ránem vás osloví podobný submisivní zoufalec, myslete na to, že je schopen přísahat svou dominaci až za hrob, jen aby už byl u vás doma, kde jsou všechny ty příjemné gumové a latexové a řetězové hračky, které s trochou štěstí a důvtipu pozná na vlastní kůži.

 

Má rada zní tedy takto: příjemným hlasem se zeptejte „myslíš, to vážně“ a s vysloveným otazníkem mu vražte pěst do břicha, pak už jen čekejte a modlete se, aby vyšla varianta B.

 

Varianty
A: submisiv – zhroutí se na zem začne brečet nebo se se slovy: „promiňte pane“ odplazí k východu. Váš večer je sice v ruinách, ale přece zachráněn.
B: dominant – potemní mu zrak, srazí vás k zemi, přišlápne vám hlavu ... a to je vlastně všechno, co jste chtěli. Zbytek večera je jen na vás dvou. Minimálně předehru už ale máte za sebou :-).
written by noah nahoru >

 

 

17/10/07 Guma vs. džíny

Guma… Moc lidí jí tady do klubů nenosí (pipuny, co si na páteční diskošku ve „Fejsu“ vezmou latexovou bundičku, teď nechme stranou). Můj přítel nosí gumu od hlavy až k patě a takřka výhradně. Když jsme byli na dovolený, tak jsem si jí taky pořídil. Jednak, abych příteli udělal radost, a pak aby mě pustili do podniku, kam jsme se chystali – mohl jsem jít nahej nebo v gumě, takže rozhodování bylo poměrně jednoduchý. Guma má svý pro i proti…

Pro – výrobci gumovýho oblečení počítají s tím, že v něm budete chtít šukat. Proto na něm najdete zipy i na místech, kde byste je na džínách ani nehledali. Zatímco z džín se budete pracně soukat, přičemž bez bot budete v kabině šlapat v něčem, co raději nebude chtít identifikovat, tak v gumových šortkách zatáhnete za pár zipů a ptáka i díru máte venku. Jo, jasně, džíny si lze stáhnout na půl žerdi. Ale s kolenama u sebe si člověk velkou jízdu neužije.
1 : 0

Proti – džíny lehce natáhnete (pokud si zrovna nekupujete o 3 čísla menší a jejich zapnutí se námahou proto rovná prvovýstupu severní stěnou na K2), gumu ne. Po těle neklouže. Na tom ztroskotal můj první pokus o nákup gumových šortek. Měl jsem pocit, že mi servaly všechny chlupy na nohou. Ale časem si vypěstujete grif a ani to neucítíte. Nicméně pracnější to trochu je.
1 : 1

Pro – gumu otřete a je hotovo. Nemusíte se bát, že vám na ní zůstane flek od koly nebo mrdky. Pozor si musíte dát na mastný, to by vám na gumě udělalo varhánky, který by na ní zůstaly jednou provždy. Ale na mastný si musíte dát pozor i s džínama. 2 : 1

Proti – džíny si můžete roztrhnout, ale gumu si roztrhnete mnohem snáz a co hůř, díry v gumě mají tendenci k expanzi. Centimetrová díra na prdeli džín zůstane centimetrová, na prdeli gumových šortek máte velkou šanci na díru „od ucha k uchu“. Těsně padnoucí guma nejde moc zalepit, určitě ne tak lehce jako jdou zašít džíny. 2 : 2

Pro(ti) – jste-li zvyklý na džíny z Dieselu nebo Energy, pak vás cena gumových šortek nešokuje. Ovšem gumu můžete nosit pořád a nebude to divný jako soustavný nošení jedněch hadrů, tudíž ušetříte za šatník menšího rozsahu. 2,5 : 2,5

Pro(ti) – gumu v Česku nekoupíte. Fajn, koupíte, ale praskne vám, jen na ní sáhnete (to vím z vlastní zkušenosti). První nákup budete muset uskutečnit za hranicema, abyste si mohli věc zkusit, vyzkoušený věci už jde koupit přes net. 3 : 3

Pro(ti) – je naprosto zřejmý, že nositel gumy si do klubu nepřišel pokecat, nebo přesněji, že si nepřišel jenom pokecat. To je fajn, pokud to takhle pochopí někdo, kdo se vám líbí. Méně fajn a někdy vůbec fajn je, že to takhle může pochopit i nevzhlednej dotěra, jehož ataky budete muset odrážet. Většinou začnou otázkou, jestli si můžou sáhnout, že se jim vaše oblečení líbí. Zdvořile souhlasíte a dotyčný si sáhne. Na prdel nebo mezi nohy. Ještě se mi nestalo, že by si někdo sáhl třeba na rameno nebo záda, kde je guma taky a stejná jako jinde. 3,5 : 3,5 written by dannii dahmer nahoru >

 

 

9/6/2007 Murphyho zákony víkendových nocí

 

Základní axiom: Ani Murphy nechtěl být o víkendu doma.
Pražanův dodatek: Ale jen proto, že nebydlel v Praze.
Pátečně-sobotní teorém:

 

(1) Víc pěkných chlapů je v klubu v pátek.

(2) Víc pěkných chlapů je v klubu v soboru.
(3) Pravidlo jedna neplatí, jsi-li v klubu ty.

(4) Pravidlo dvě neplatí, jsi-li v klubu ty.

(5) Jsi-li v klubu ty, platí šesté pravidlo.

(6) Všichni pěkný chlapi jsou v jiném klubu.

 

Zákon tety Tideové: Vstoupit do kabinky v čistém oblečení může jen idiot.
Dodatek tety Ariel: Vystoupit z kabinky v čistém oblečení může jen David Copperfield.
Praktický doplněk: Je-li v klubu rozlitý džus, ty si do něj sedneš.
Praktický doplněk praktického doplňku: Obdobně platí pro rozlité víno, pivo, colu….

McAnnusovy pyramidové zákony výplachu:

 

(1) Vypláchneš-li se bez obtíží, všichni chlapi v klubu budou pasivní.

(2) Vypláchneš-li se bez obtíží, a nebudou-li všichni chlapi v klubu pasivní, ti aktivní se ti nebudou líbit.

(3) Vypláchneš-li se bez obtíží, a nebudou-li všichni chlapi v klubu pasivní, přičemž někteří z aktivních se ti budou líbit, nebudeš se líbit ty jim.

(4) Vypláchneš-li se bez obtíží, a nebudou-li všichni chlapi v klubu pasivní, přičemž někteří z aktivních se ti budou líbit, přičemž ty se budeš líbit jim, budou mít problémy s erekcí.
(5) Vypláchneš-li se bez obtíží, a nebudou-li všichni chlapi v klubu pasivní, přičemž někteří z aktivních se ti budou líbit, přičemž ty se budeš líbit jim, a oni nebudou mít problémy s erekcí, pak ses pouze domníval, že ses vypláchl bez obtíží.

Doplňující pravidlo lorda Feckalla: Nevypláchneš-li se vůbec, bude klub plný aktivních krasavců, kteří o tebe budou mít zájem.

Zákony o úniku informací:

1. Pomlouváš-li v klubu někoho, stojí za tebou.
2. Nestojí-li za tebou, stojí někde, kde tě dobře slyší.
3. Není-li pomlouvaný vůbec v klubu, někdo mu to donese.
4. Nepomlouváš-li nikoho, ostatní ti vyčtou, že se zajímáš jen o sebe.

Teorie interiérové evoluce: Každý klub majitelé vylepšují za účelem odstranění tvých oblíbených prvků.
Evoluční dodatek: Přežil-li tvůj oblíbený prvek rekonstrukci klubu, bude vstupné zvýšeno o 100 %.
Upřesnění evolučního dodatku: Vstupné bude zvýšeno o 100 %, i když tvůj oblíbený prvek rekonstrukci nepřežil.
Víkendová teorie všeho: Dřepět doma je stejně horší. written by dannii dahmer nahoru >

 

 

7. 4. 2007 Zábavné sportování

 

Chodím cvičit. Ne, to není tak úplně pravda. Chodím do posilovny. Že bych tam cvičil, to bych si tvrdit netroufal. Ostatně, chodím tam už pár let a kromě mírně zpevněnýho těla to moc vidět není. Nebaví mě to, a s tím se nedá nic dělat. Knížky mi přijdou mnohem zábavnější. Zároveň toho ale nechci nechat, když už mě to stálo tolik prachů i času. Že cvičím lajdácky pramení i ze značného počtu sociálních fobií, který se pojí s mým pobytem v posilovně. Třeba bych nesnesl, kdyby se někteří lidé dozvěděli o mém chození do posilovny. Neptejte se proč. Vy taky asi netoužíte po tom, aby někdo věděl, že jste měli třikrát kapavku. Vadí mi cvičit na strojích stojících v místech, kudy leze hodně lidí. Nerad se sprchuju na veřejnosti, nemůžu cvičit jen jednou rukou, nemůžu tam mluvit s cizíma lidma… Vypadá tohle jako zábava. Hmmm, tak to asi ne. Spíš si zadělávám na Bohnice.
Přemejšlel jsem zkusit nějakej jinej sport. Ale jakej?
Kolo beru výhradně jako dopravní prostředek v nouzi. Když slyším,že se někdo jede JEN TAK projet, nechápu to. Musel bych jet někam (kam nejede vlak, autobus, metro, nebo taxík). Navíc ta helma… Zpotí se mi pod ní hlava a nemůžu jí potom sundat, protože bych vypadal jak tuberózní ondatra. Cyklistický dres taky není to pravé pro mě a v čemkoli jiným má člověk propocenou prdel, jako by se posral. Cyklistika? Děkuju, nikoli.
Lyžování považuju za ztrátu času. Nechat se vytáhnout na kopec, ten pak sjet dolů, a za to všechno platit peníze? Jsem padlej na hlavu? Výhodou je zimní oblečení, který skryje tělesný nedostatky, ale je zase drahý a ve městě se moc neužije. A znám se, že v ničem ošklivým (rozuměj levným) bych na sjezdovku nešel. (Běžky nechme stranou, dobře si pamatuju, jak Neumannová vypadá, když doběhne do cíle.)
Běhání v Praze by asi nebyl dobrej nápad. A jet někam autem, tam běhat a jet zase domů, je trochu uhozený. Krom toho ty psí hovna… Nevidím úplně dobře, takže bych měl za chvíli z pum fekální hroudy.
Stolní tenis by mě bavil, ale k tomu zase někoho potřebujete. A pak chcete hrát, nikdo jinej nechce, a je to vopruz. A to platí i o hokeji, fotbalu, futsalu, squashi, hokejbalu, nohejbalu, volejbalu, házený…
Šipky? Bolí z toho ruka a měl bych omlácenou zeď.
Horolezectví? Strašně se mi potí ruce, musel bych u pasu nosit 30kilovej pytel s mastkem, což by mě značně limitovalo.
Jízda na koni? Nemám koně. Ostatně, viděli jste někdy jejich zuby? Asi byste byli neradi, kdyby vás kousli, že jo? A kouše každý zvíře. Každý, který má zuby. Ty, co je nemají, štípou, bodají, pouští sliz nebo stříkají jed.
Motorismus? Neřídím. A pro navigátora asi nemám dostatečně kladný vztah k mapám. Krom toho v autě někdy bliju.
Ragby? No, leda bych tam dělal míč.
Střelba? Jsem nesnášenlivej, mohlo by se to zvrtnout.
Vodní sporty? Jako v plavkách? Na veřejnosti. To by asi nešlo.
Slovní kopaná na Seznamu? No vida, tak přece něco. written by dannii dahmer nahoru >

 

 

21. 1. 2007 Novoroční předsevzetí

 

Ano, i letos jsem si dal předsevzetí. Ano, i letošní předsevzetí měla krátký trudný život.

Předsevzetí č. 1 – Nebudu mluvit (tak) sprostě.
Čas zániku předsevzetí: 1. ledna 2007 00:34 hod.
„Do prdele zasraný, už by s těma zkurvenýma dělbuchama ty vypíčený čuráci mohli přestat.“ Prostě nemám rád dělbuchy. No, to je toho. Abyste se neposrali.

Předsevzetí č. 2 – Do Tří králů odzdobím stromek.
Čas splnění předsevzetí: 21. ledna 2007 00:34 hod.
Stromek zdobím rád. Odzdobuju ho silně nerad. Všechny ty serepetičky, zamotaný řetězy, křehký ozdoby… A nakonec to všechno rvát do nejvyšších polic ve skříni. Na Tři krále jsem byl dlouho v práci a pak se šlo někam pařit. Druhej den jsem byl rád, že jsem odzdobil sám sebe, natož ještě stromek. A předsevzetí už bylo stejně v prdeli, tak nebylo proč se přemáhat.

Předsevzetí č. 3 – Nebudu chemicky nenažranej.
Čas zániku předsevzetí: 6. ledna 2007 23:47 hod.Konec tohoto předsevzetí způsobil i nesplnění předsevzetí předchozího. Chemická zábava je fajn, ale po těch 12 letech už přeci jen není kam pro nové dimenze vědomí sahat. Což ovšem nebrání tomu se o to důsledně a soustavně pokoušet, v mém případě pak pomocí množstevní expanze. Ale něco s tím budu muset dělat, nebo na mě za chvíli bude poprs účinkovat jen jako Brise s vůní borovic.

Předsevzetí č. 4 – Nebudu si pořád pouštět Pána prstenů na DVD.
Čas zániku předsevzetí: 12. ledna 2007 21:28 hod.
Viděl jsem každej díl určitě desetkrát. První díl spíš dvacetkrát. Pustím si to a něco u toho dělám, třeba žehlím. Když přijde oblíbená scéna, tak se dívám. Jeskynní scény z prvního dílu jsou jasným favoritem. Pokud se přímo dívám, většinou si to vyzoomuju, abych si prohlídnul podrobnosti. Jo a scény s Odulou jsem neviděl ani jednou, bojím se pavouků.

Předsevzetí č. 5 – Nebudu si dlouho číst, když druhej den vstávám do práce.
Čas zániku předsevzetí: 2. ledna 2007 1:16 hod.
Když ta detektivka byla prostě moc dobrá.

Předsevzetí č. 6 – Přesadím všechny kytky.
Čas splnění předsevzetí: nesplněno.
Uznávám, to jsem se hodně přecenil. Je jasný, že v mým případě nestojí za to si nějaký debilní předsevzetí dávat. Snad jen to jedno – nebudu si žádný předsevzetí dávat. Čas splnění předsevzetí: okamžitě. written by dannii dahmer nahoru >

 

 

1. 1. 2007 PF 2007

 

Ne úplně každej ví, co to vlastně to PF znamená. Jasně, je to přání do novýho roku a ve francouzštině, ale přání čeho? Co vám mám popřát?
Pěkný fáro? Jsem si jistej, že to by si do novýho roku přála spousta z vás. Ovšem jsem si ještě jistější, že já nejsem ten pravej, kterej by vám měl přát zrovna tohle. Jo, řidičák sice mám, ale řídit neumím. A barvu považuju za jedno z hlavních kritérií výběru novýho auta. Třeba žlutý auto bych nechtěl, ani kdyby to bylo Ferrari. Ve žlutý vypadám jako vizuna a ani k ní nemám žádný hadry.
Parádní frajer? Tak tady už začínám bejt na svý parketě. Frajerům se věnuju dlouhodobě. Ovšem osobní vkus tady hraje značnou roli. Vzhledem k tomu, jak strašně jsem ujetej na ruce, by se někteří mnou doporučení mohli zdát trochu divní, protože velký palce obvykle nepatří k tomu, na co byste u chlapa hned koukali (mimochodem, děláte docela chybu). I když s takovým Vinouškem Dieselem bych asi chybu udělat nemohl. Ovšem každýmu Vinouška přát nemůžu. Jednak je vás moc, a taky se líbí i mně, takže ho, vy rajdy, laskavě nechte na pokoji.
Perníkovej flám? Hádám, že dost z vás si tenhle flám dopřeje bez ohledu na skutečnost, jestli jsem vám ho já přál nebo ne. A kdybych vám ho přál, skoro jistě bych se tím dopustil jednoho trestnýho činu. Ve vězení bych skončil silně nerad, protože si troufám tvrdit, že to v něm není taková zábava, jak se nás snaží přesvědčit výrobci pornofilmů. Pokud by byla, nestrašili bysme furt na chatu.
Pohlazení fackou? Tak minimálně u části z vás bych s tímhle měl úspěch. Obzvlášť, když by ta facka byla od parádního frajera. Ale skoro bych některým přál jen tu facku, aby se jim v novým roce rozsvítilo. Ovšem uznávám, že se to jako novoroční přání nehodí. Škoda.
Pitomý filcky? Souhlasím, tohle jako novoroční přání vypadá taky divně. Ovšem jen na první pohled. Všichni víme, co se vyvádí, když se v klubu blíží zavírací doba a ještě jsme si nevrzli. To pak jdou zábrany stranou, pud sebezáchovy si hodí šlofíka a my se ocitáme v situacích zcela nečekaných. Když uvážíte, co všechno se v nich dá chytit, tak za pitomý filcky byste nakonec ještě mohli bejt rádi.
Působivou figuru? Jo, tak tady je to trefa do černýho. Málo platný, svaly jsou furt v kurzu. Když vám je popřeju, samy vám ale stejně nenarostou, když se nebudete snažit. Tak se prosím snažte. Kombinace velkých palců a velkých bicepsů, to už je velká krása.
Pořádnej fist! No taky mě to mohl napadnout dřív! Co by se vám asi tak na stránkách fistzone.com mělo do novýho roku popřát jinýho než pořádnej fist. written by dannii dahmer nahoru >

 

 

4. 11. 2006 Un, dos, stres

 

Všude se můžete dočíst nebo doslechnout, že stres škodí. Dozvíte se to tak často a na tolika místech, že je to stresující samo o sobě. Kdekdo vám bude radit jak stres zvládat. Rady jsou to někdy vyloženě k nezaplacení. Nic nestíháte, hlavu máte jak pátrací balón … a podle nějakého radílka byste:
a) se měli věnovat tai či. Ano, jděte někam do parku, oblíkněte si plátěný kalhoty a hodinu se pohybujte jak zpomalenej film. Ano, pomalý neúčelný pohyb mezi hromádkama psích výkalů a hordama ječících parchantů vám jistě pomůže. Po deseti minutách to nevydržíte a jednoho z těch malých smradů okřiknete, aby už držel hubu. S botama od hoven odcházíte na pohotovost nechat si ošetřit tržnou ránu od deštníku, kterou vám uštědřila babička zmetka, kterého jste si dovolili okřiknout;
b) měli pít odvar z třezalky apod. Nemáte nic proti bylinám, zvláště těm, které si v klidu někde rostou. Na správný bylinný louh byste měli mít speciální hrneček, nejlíp s pokličkou, umělohmotné (no kovové) sítko, časovač pro správnou dobu louhu. Výroba správného bylinného odvaru je tak náročná, že máte nervy nadranc víc než dřív;
c) se měli věnovat japonským bojovým uměním. Vlezete do kurzu, kromě vás je tam dalších deset chlapů. Všichni mají úžasný postavy plný opálených svalů, baví se jen o autech a kundách. Při prvním společným sprchování vám houpne péro, čehož si ostatní všimnou. Víckrát na kurz nejdete, takže vás 90 minut kurzu přišlo na nevratných 5800 Kč, který jste vzali z úspor na dovolenou. Se stresem jste na tom podstatně hůř;
d) se měli vyhýbat špatným zprávám. Haha. Nemůžete si tudíž pustit televizi ani radio, abyste náhodou nezaslechli, co za kratochvíle plánuje pro Evropu Usáma, případně kolik stařenek ubil gang nezletilých násilníků z Havířova. Kamarádi vám smí říkat jen pozitivní věci, tím pádem se můžete bavit jen s jedním Amíkem, kterej je tak pozitivní, že ho nemůžete už léta vystát.

Tak takhle by to asi nešlo. Mentálně zdravej člověk řeší stres:
a) sežráním tří tabulek nugátový milky. Milka vám na zubech udělá vynikající kazivej film, rozbolí vás břicho a o zábavu tak máte postaráno, na stres si ani nevzpomenete;
b) nákupem nového trička s pořadovým číslem 58. K ničemu se vám nehodí. Dokoupením oblečení zaplácnete několik víkendů, brigádou na splacení dluhů několik měsíců;
c) čtením špatných zpráv na netu. Tolik lidí je na tom mnohem hůř než vy, což je svým způsobem povznášející. Ano, nemáte prachy, chlapa, máte blbou práci a tlustý nohy… Ovšem Padma Čandraguita z Kalkaty má dolar na tejden, pět dětí, poloslepýho manžela, kterej jí bije, a někdo jí ukradl kus vlnitýho plechu, kterej používala místo dveří u svý chatrče. No a teď si stěžujte;
d) sexem. No dobrá, onanie není tak úplně sex, ale to nemusíte každýmu vyzvonit. Ostatně, lepší si ho sám vyšustit, než si z nouze nechat pomoct nějakou tetkou.
Až vám poleze milkama vyžraný břicho z novýho trička, následkem čehož v baru sbalíte jen tu ukoptěnou kráčmeru, co je vám z ní jindy šoufl, a dostanete z toho (a z netových jobovek) ke stresu ještě pěknou depku, tak si mi nestěžujte. Nerad bych se stresoval tím, že jsem někomu špatně poradil. written by dannii dahmer nahoru >